Jak spolu souvisí vzduch, který dýcháme venku, a ten, který dýcháme doma?
Ve vnitřním prostředí trávíme nejvíce času, často až 80–90 %. Jedná se o více než 20 hodin denně (byty, práce, dopravní prostředky, nákupní centra, školy… ) – z toho ve vlastním bytě běžně 10 až 12 hodin denně. Je proto logické, že vnitřní prostředí významně ovlivňuje duševní pohodu a fyzické zdraví. Studie ukázaly, že ve vnitřním prostředí jsou často vyšší hodnoty koncentrací některých znečišťujících látek než ve venkovním ovzduší.
Děti tráví 90 % času ve třídách, bytech, v dopravních prostředcích. Obvykle se vnitřní prostředí definuje jako „prostředí/ovzduší, které nemá přímé spojení s prostředím/ovzduším venkovním a/nebo je natolik ovlivňováno vnitřními zdroji, že se významně liší od prostředí/ovzduší venkovního. Může mít zcela specifické mikroklima.“
Parametry měřených látek, jako jsou prachové částice různé velikosti, těkavé organické látky, formaldehyd, mikroklima, jsou uvedeny ve Vyhlášce č. 43/2025 Sb. – Vyhláška o stanovení hygienických limitů chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb, platná od 1. 3. 2025
Kvalitu vnitřního prostředí ovlivňuje celá řada spolupůsobících faktorů. Z těch hlavních lze uvést architektonické řešení, umístění budovy a hluk v jejím okolí, orientace a uspořádání vnitřního prostoru, vybavení, osvětlení, doba dozvuku (akustika)… A co z toho ve vnitřním prostředí nejvíce smyslově ať už pozitivně či negativně vnímáme? Primárně teplotu, vlhkost a proudění vzduchu (které mají největší vliv na subjektivní pocit pohody), zápach (některé chemické látky), prašnost, hluk, osvětlení, u citlivých osob se někdy uvádí i elektrická a elektromagnetická pole a úroveň ionizace vzduchu.
Je proto logické, že vnitřní prostředí významně ovlivňuje duševní pohodu a fyzické zdraví. Studie ukázaly, že ve vnitřním prostředí jsou často vyšší hodnoty koncentrací některých znečišťujících látek než ve venkovním ovzduší. Řada z uvedených faktorů může představovat i zdravotní riziko.
Jsou určeny teplotou, relativní vlhkostí a rychlostí proudění vzduchu. Změna jednoho má za následek i změnu dalších dvou. Závisí na nich náš subjektivní pocit komfortu (pohody až nepohody), při překročení přípustných hodnot mohou být faktorem potenciálně ohrožujícím zdraví, zvláště u citlivých jedinců.
Mezi venkovní zdroje znečištění se řadí:
Pronikání znečišťujících látek z venkovního prostředí zaleží na použitých technologiích, stavebních materiálech, prostorovém uspořádání, okolní vegetací apod.
Mezi vnitřní zdroje znečištění se řadí:
Plísně, bakterie a pyly jsou zejména z venkovních zdrojů. Hlavní podíl na biologickém znečištění má vnitřní zdroj, tj. vlhké povrchy a materiály, pára ze sprchování, klimatizace, čalouněný nábytek a koberce, zvířata (alergeny mohou být přítomny měsíce po odstranění zdroje), nemocní lidé, špatně provozované zvlhčovače vzduchu.
Zdroj: Státní zdravotní ústav (SZÚ), Základ zdravého bydlení – proč větrat, leták, 2022. Dostupné z: https://szu.gov.cz/wp-content/uploads/2023/12/Zaklad-zdraveho-bydleni-proc-vetrat_2022.pdf
Vnějším ovzduším se rozumí ovzduší v troposféře kromě míst, na něž se vztahují předpisy o ochraně zdraví a bezpečnosti při práci a do nichž nemá veřejnost běžně přístup.